Příspěvek na dopravu - co byste měli znát?

Příspěvek na dopravu od zaměstnavatele

Příspěvek na dopravu je žádaným benefitem, který ocení většina zaměstnanců. Zaměstnavatel může dopravu do zaměstnání podpořit například peněžním příspěvkem, úhradou nebo poskytnutím časového jízdného, zajištěním svozové dopravy nebo úhradou jiného konkrétně vymezeného nákladu na dojíždění. Zvolená forma ovlivňuje administraci a daňové posouzení plnění. Pravidla pro poskytování příspěvku je vhodné upravit předem a transparentně, například ve vnitřním předpisu, kolektivní smlouvě, pracovní nebo jiné smlouvě. Je-li benefit upraven ve vnitřním předpisu, musí být tento předpis písemný. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s jeho vydáním, změnou nebo zrušením nejpozději do 15 dnů; předpis musí být všem zaměstnancům přístupný. Vnitřní předpis nelze vydat se zpětnou účinností.

Pravidla pro poskytování příspěvku by měla zejména upravit: 

• Okruh zaměstnanců, kterým může nárok na příspěvek vzniknout, a jasné podmínky jeho vzniku; 
• Pravidla by měla určit výši příspěvku, způsob jejího stanovení a podmínky čerpání. Pokud zaměstnavatel stanoví rozdílné podmínky pro různé skupiny zaměstnanců, musí je opřít o legitimní, předem známá a přiměřená kritéria, která nejsou diskriminační; vhodné mohou být například objektivně měřitelná dojezdová vzdálenost, směnný provoz nebo prokazatelné náklady na dopravu;  
• Je-li příspěvek zdanitelným příjmem zaměstnance, zaměstnavatel jeho hodnotu zahrne do měsíčního zúčtování příjmů ze závislé činnosti. Z této hodnoty vypočte zálohu na daň a pojistné v rozsahu, v němž plnění vstupuje do příslušných vyměřovacích základů. U nepeněžního plnění se může zdanění projevit snížením čisté mzdy vyplácené zaměstnanci. U nepeněžního benefitu se proto jeho zdanění může projevit také ve výši mzdy skutečně vyplacené zaměstnanci; 
• Pravidla by měla předem určit podmínky vzniku, čerpání, změny a zániku nároku na benefit. Zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení pracovních povinností ukládat peněžní postihy. Je-li příspěvek již splatným nebo jinak vzniklým právem zaměstnance, nelze jej dodatečně odejmout jako sankci. Pro budoucí období lze pravidla benefitu změnit nebo ukončit jen v souladu s právním titulem, z něhož právo zaměstnance vyplývá; u individuálně sjednaného práva je zpravidla nutná dohoda se zaměstnancem. Podmínky pro vznik budoucího nároku musí být předem jasné, objektivní a uplatňované jednotně.

Zákoník práce zaměstnavateli obecně neukládá povinnost přispívat zaměstnancům na běžné dojíždění mezi bydlištěm a pracovištěm. Nárok zaměstnance však může vzniknout z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, pracovní smlouvy nebo jiné dohody.  

Daňové hledisko

Daňový a pojistný režim příspěvku na dopravu se liší na straně zaměstnavatele a zaměstnance. 

• Pro zaměstnavatele

Výdaje na dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání mohou být u zaměstnavatele daňově uznatelné, pokud jde o plnění, na které zaměstnanci vzniklo právo podle kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy, a jsou splněny další podmínky zákona o daních z příjmů. 

• Pro zaměstnance

Peněžní příspěvek zaměstnavatele na běžné dojíždění mezi bydlištěm a pracovištěm je zpravidla zdanitelným příjmem ze závislé činnosti. Zdanitelným příjmem bývá zpravidla i nepeněžní zajištění dopravy, pokud zákon nestanoví výslovnou výjimku. Zdanitelný a neosvobozený příjem standardně vstupuje také do vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění a u zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění také do vyměřovacího základu pro sociální zabezpečení.

Konkrétní případy:

Pokud zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně nebo za zvýhodněnou cenu zajišťuje dopravu do zaměstnání a plnění není od daně osvobozeno, jde zpravidla o nepeněžní příjem. Pro účely zdanění se obvykle vychází z ceny obvyklé, případně z rozdílu mezi cenou obvyklou a úhradou zaměstnance, podle pravidel zákona o daních z příjmů. 

Peněžní příspěvek zaměstnavatele na dopravu do zaměstnání a ze zaměstnání je zpravidla zdanitelným příjmem ze závislé činnosti. Obvykle se proto zahrne do základu pro výpočet zálohy na daň a do vyměřovacích základů pro veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, jsou-li pro daný pracovněprávní vztah splněny podmínky účasti na pojištění.

Výjimkou jsou bezplatné nebo zlevněné jízdenky poskytované vlastním zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům zaměstnavatelem, který provozuje veřejnou dopravu osob. Za splnění této zákonné podmínky je takové zvýhodnění od daně z příjmů osvobozeno.

Příspěvek na běžné dojíždění mezi bydlištěm zaměstnance a jeho sjednaným místem výkonu práce je třeba odlišit od cestovních náhrad. Cesta z bydliště na pravidelné pracoviště a zpět sama o sobě zpravidla není pracovní cestou a nezakládá nárok na cestovní náhrady podle zákoníku práce. Cestovní náhrady se poskytují při zákonem vymezených pracovních cestách a v dalších situacích upravených zákoníkem práce. Jejich účelem je nahradit zaměstnanci cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s výkonem práce, nikoli běžné osobní náklady na cestu z domova do práce. Zákoník práce upravuje cestovní náhrady zejména pro pracovní cesty a některé další situace spojené s výkonem práce mimo obvyklé pracoviště, například při přeložení, dočasném přidělení nebo při cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce. Konkrétní nárok vždy závisí na tom, jak je sjednáno místo výkonu práce a pravidelné pracoviště a za jakým účelem zaměstnanec cestuje. Zákoník práce navíc umožňuje za stanovených podmínek sjednat také náhrady výdajů při přijetí do zaměstnání. Ani tento režim však nelze zaměňovat s obecným příspěvkem na každodenní dojíždění. Není proto vhodné, aby článek vytvářel dojem, že veškerá doprava zaměstnance do práce má stejný právní režim.

Jak nastavit příspěvek na dopravu tak, aby zaměstnanec znal jeho skutečný dopad

Je-li příspěvek zdanitelným příjmem, zaměstnanec z jeho hodnoty obvykle neobdrží celou částku v čistém, protože se promítne do výpočtu daně a pojistného. Skutečný dopad závisí například na výši příjmu, podepsaném Prohlášení poplatníka a uplatňovaných slevách na dani. 

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout dodatečné peněžní plnění, aby zmírnil dopad zdanění a odvodů. I tato kompenzace je však zpravidla dalším zdanitelným příjmem ze závislé činnosti a může podléhat pojistnému. Taková kompenzace je však sama zdanitelným příjmem ze závislé činnosti a standardně podléhá také pojistnému. Výši gross-upu proto nelze určit pouze přičtením původně vypočtené daně a pojistného; je nutné zohlednit také zdanění a odvody ze samotné kompenzace. Jinými slovy, pokud zaměstnavatel zaměstnanci přidá peněžní částku na pokrytí daně a pojistného, také toto dodatečné plnění je jeho příjmem. Chce-li zaměstnavatel garantovat konkrétní čistou částku, je nutné provést individuální výpočet tzv. gross-upu. Ten musí zohlednit nejen daň a pojistné z původního benefitu, ale také daňové a pojistné dopady samotné kompenzace; výsledná částka se může lišit podle konkrétní mzdové situace zaměstnance. Příjmem ze závislé činnosti jsou obecně i plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním.

Příspěvek na podporu regionální mobility od Úřadu práce ČR

Úřad práce ČR může po schválení žádosti uzavřít se žadatelem písemnou dohodu o poskytnutí nenárokového příspěvku na podporu regionální mobility. Příspěvek je určen na dojíždění z bydliště do zaměstnání, je-li místo výkonu práce v jiné obci než bydliště žadatele, a pouze při splnění dalších podmínek programu. Příspěvek se poskytuje paušálně a bezhotovostně. Jeho měsíční výše odpovídá 94 Kč za 1 kilometr vzdálenosti mezi bydlištěm a místem výkonu zaměstnání, nejvýše však 10 000 Kč měsíčně; částka zahrnuje cestu do zaměstnání i zpět. Konkrétní podmínky čerpání stanoví písemná dohoda s Úřadem práce ČR.

Příspěvek nelze poskytnout například tehdy, pokud místo výkonu práce není na území České republiky, nejde o pracovní nebo služební poměr, bydliště a místo výkonu práce jsou ve stejné obci, vzdálenost mezi nimi je kratší než 5 km, zaměstnavatel dopravu zajišťuje nebo proplácí nebo sjednaná či stanovená mzda nebo plat přesahuje 1,2násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku předcházejícího podání žádosti.

Podmínky konkrétního programu Úřadu práce ČR je nutné ověřit před podáním žádosti. Aktuální veřejná informace ÚP výslovně vyžaduje pracovní nebo služební poměr, avšak na této informační stránce nestanoví obecnou podmínku minimální délky pracovního poměru šesti měsíců ani ji neváže formulací na povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Je-li žádost podána před vznikem pracovního nebo služebního poměru, příspěvek může navazovat na ukončení evidence uchazeče o zaměstnání v souvislosti s nástupem do zaměstnání. Žádost lze podat 30 kalendářních dnů před vznikem podporovaného poměru i 30 kalendářních dnů po jeho vzniku; při žádosti podané až po nástupu se podmínka evidence uchazeče o zaměstnání neuplatní. Překážkou je také to, pokud byl žadatel v předchozích 24 měsících v pracovněprávním nebo služebním vztahu u stejného zaměstnavatele nebo pokud zaměstnavatel dopravu zaměstnanci zajišťuje či proplácí. Příspěvek není nárokový.

Další benefity pro zaměstnance

Nezapomeňte se podívat na naše další články věnované benefitům: 

Dozvíte se, jak je to s příspěvkem na dovolenou.

Probereme i dárky pro zaměstnance, kdy je dávat, jaké dárky jsou vhodné a jak je to s daněním.

Nezapomněli jsme ani na příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění.

A dozvíte se vše i o třináctém a čtrnáctém platu.

Nárok na stravenky, stravné a vše, co k tomuto tématu potřebujete vědět.

Aktualizováno 19.8.2026