Stres je velký, ale když se všechno stihne, je to skvělý pocit, říká hokejový redaktor Ryšavý

JenPráce.cz
Redakce JenPráce.cz 20. 2. 2020
Stres je velký, ale když se všechno stihne, je to skvělý pocit, říká hokejový redaktor Ryšavý

Chodí na hokejové zápasy, mluví s hvězdami, vidí do zákulisí, o spoustě věcí se dozví mezi prvními. Jaké je pozadí profese hokejového novináře? Zeptali jsme se šéfa hokejového oddělení Deníku Sport Pavla Ryšavého.

Novinařinu jste nevystudoval. Jak to, že jste se tam nedostal?

Vzal jsem to vyloženě za špatný konec, protože jsem do toho šel s tím, že se zajímám o sport a všechno vím. Jenže tenkrát se přijímalo na základě SCIO testů a já měl pocit, že se nemusím připravovat. Takže přijímačky jsem logicky neudělal. Přihlásil jsem se na ekonomku, na které jsem kvůli takové mladické nerozvážnosti také skončil. No a pak jsem začal pracovat v novinách.

Když nevyšlo studium žurnalistiky, musel jste si tu cestu vydupat. Jak postupovala vaše kariéra?

Dneska bych to neměnil, protože jsem tu školu dostal praxí, což je podle mě super. Když jsem skončil ve škole, tak jsem našel inzerát, že Orlický deník hledá sportovního redaktora. Přihlásil jsem se, přijel na pohovor a šéfredaktorovi jsem řekl, že chci psát o NHL. Myslel jsem si, jak jsem hrozně dobrej. Což je samozřejmě nesmysl z tohohle pohledu. On mi věřil od začátku a viděl ve mně talent. Když si čtu zpětně to, co jsem psal tenkrát, tak je to strašný. Potřeboval jsem dostat, jak se říká “přes hubu”, a na to tam byl prostor. To byla super škola.

Takže je k tomu potřeba taková mladická drzost?

Jo, určitě. Plus podle mě zápal, protože hodně lidí bere okresní novinařinu rutinně. Já jsem k tomu přistupoval tak, že jsem četl Deník sport a říkal jsem si, že budu dělat krajský přebor jako Ligu mistrů. Takže jsem objížděl zápasy a dělal tam rozhovory. Prostě něco, co se tam dříve neviděli. Neříkám, že bylo fantastické, ale měl jsem snahu tyhle věci dělat.

Vzpomenete si na vaši první reportáž?

Spíš si vzpomenu na první službu v redakci, kterou jsem měl. Je to veselé z toho pohledu, že v neděli se v Orlickém deníku muselo být do půlnoci, protože se hrály víkendové fotbaly. Bylo tam nastavené, že kluby z nejnižší ligy vám volají výsledky. Po prvním dni jsem si myslel, že už se tam v životě nevrátím. Všude zmatek, chyby – no bylo to strašný úplně.

Dočetl jsem se o vás, že přímo “milujete” Velkou pardubickou, že jo?

Koně mám rád, ale nesnášel jsem ten podnik celkově. Všude spousta lidí. K tomu sportu nemám blízko, ale když jsem byl Pardubickém deníku, tak mi nařizovali, že to musím dělat. A já odjakživa mám problém s autoritami. Když mi někdo řekne, že něco musím, tak se o to víc šprajcnu. Jinak koňáci jsou super lidi, když jsem jel na reportáž o přípravě na Pardubickou, tak to bylo nádherný. Ale ten samotný dostih a ten akt, že o tom musím psát, to mi prostě vadilo.

Myslíte tedy, že je důležitější škola nebo praxe?

Asi by bylo nejlepší dát dohromady oboje. Já jsem se bohužel ve svém pracovním životě setkal s dost lidmi, který vystudovali žurnalistiku, ale nejsou hotoví novináři. Oni mají hromadu teoretických znalostí, ale prakticky jsou na tom špatně. Některé detaily jsem se prostě naučil tou cestou od okresních novin až nahoru. Ale mohl bych u nich zůstat doteď, kdybych se nechtěl sám někam posouvat.

Co musí umět dobrý sportovní redaktor?

Musí umět česky, ovládat gramatiku a musí mít přehled. Musí vědět, hodně číst, musí sledovat spoustu zápasů a koukat se na ně jinak než fanoušci. To je asi důležité.

A co musí umět dobrý hokejový redaktor? Musí mít v hlavě sestavy a všechny statistiky?

Nemusí mít všechna historická data ani statistiky v hlavě, ale je důležité mít něco, kde je najde. Často čtu různé stránky, kde píšou o hokeji a dělám si z toho výtahy. Ty ukládám do počítače, kdyby se mi to náhodou mohlo někdy hodit.

Jaký je váš typický pracovní den?

Já mám dva typický dny – když se hraje hokej a když se nehraje hokej. Když se hraje, tak pošlu do devíti hodin plán, co budeme dělat na web. Pak pošlu plán, co bude v novinách kolegům, kteří jdou za mě na poradu. Potom s ostatními řeším, co mají psát a v jakém rozsahu. Pak mám asi dvě hodiny volno, kdy si udělám přípravu na zápas a plán, co budu psát, kdyby se tam nestalo nic fantastického. No a pak jdu na zápas, po zápase tak tři hodinky psaní a pak se jede domů.

Pracuje ve vaší práci stres?

Jo, určitě. Ale zase je to to krásné, jak se ten adrenalin vyplaví, když se všechno stihne.

Pracovní portál JenPráce.cz provozuje Coweo

© 2016–2020 Coweo Technologies s.r.o., všechna práva vyhrazena