Měla jsem štěstí na načasování, říká o své kariéře reportérky Barbara Vávrová z Primy

JenPráce.cz
Redakce JenPráce.cz 13. 4. 2020
Měla jsem štěstí na načasování, říká o své kariéře reportérky Barbara Vávrová z Primy

Barbara Vávrová si splnila sen mnoha mladých dívek. Jako modelka se zúčastnila mnoha přehlídek, procestovala díky modelingu svět. Nyní se však vrhla na další kariéru – televizní reportérky. Je rovněž spoluautorkou pořadu Prima mazlíček, který se věnuje domácím mazlíčkům. „V červnu 2019 vznikl minutový krátký pořad, který běžel v hlavním čase na Primě. Ten jsem měla na starost jak obsahově, tak pak produkčně a chvilku jsem ho i moderovala,“ popsala v našem rozhovoru mladá reportérka.

Jaká byla tvoje cesta až na obrazovku jedné z nejsledovanějších televizí?

U mě to bylo hodně náhodné. Nestudovala jsem žurnalistiku, ale diplomacii. Na studijní oddělení tehdy přišla nabídka stáže do televize Prima, konkrétně do online zpravodajství. Potřebovali někoho, kdo bude psát zahraniční zprávy. Bylo to úplně v rozjezdu. Vymysleli to tam dva kluci, kteří k sobě hledali někoho do redakce. Takže jsem přišla na pohovor a vzali si mě na tříměsíční stáž. Vůbec jsem nevěděla, jak se píšou články, takže jsem byla hozená do vody. Nicméně jsem se to nějak naučila, protože si mě tam nechali. Psala jsem rok a pak přišla nabídka od projektového manažera, že si můžeme zkusit vymyslet nějaké projekty, které by nás zajímaly. Od malička mám blízko ke zvířatům, takže jasná volba byla zvířata. A zrovna jsem byla ve správný čas na správném místě, protože tam hledali něco takového. V říjnu 2018 to teda začalo a pak jsem navrhla, že by bylo fajn k tomu vytvořit pořad. Takže v červnu vznikl minutový krátký pořad, který běžel v hlavním čase na Primě. Ten jsem měla na starost jak obsahově, tak pak produkčně a chvilku jsem ho i moderovala.

Jaký je tvůj profesní cíl?

Tím, že jsem v televizi, to určitě je moderace něčeho dalšího, než byl ten minutový pořad. To bych určitě chtěla zkusit, tak uvidíme.

Popsala svůj progres, která se udál v docela krátké době. Je to tak v televizi běžné?

Myslím si, že to není typické. Jak jsem říkala, byla to náhoda a já tam byla ve správný čas, protože jsem přišla do rozjezdu online zpravodajství. Takže jsem tam byla na počátku a díky tomu si myslím, že ten start byl rychlejší. Ale vyloženě když někdo přijde dělat reportéra do televize, tak si myslím, že tu cestu má určitě delší. Bylo to o načasování.

Teď tvoje kariéra modelky. Jak ses dostala k tomu, že jsi v patnácti letech měla možnost odletět jako modelka do Japonska?

Začala jsem s modelingem už ve třinácti. To bylo tak, že mě vyloženě našli na ulici, když jsem byla s mamkou a taťkou na výletě v Praze. Na Příkopech se za námi rozběhly dvě ženy s nabídkou „Jsi vysoká, mladá, štíhlá, nechceš dělat modelku?” Byla jsem nadšená, že mi někdo řekl, že můžu být modelka. Takže jsem zatáhla mamku do agentury a měsíc na to jsme podepisovali smlouvu. Aby modelka vyjela do zahraničí, tak je to o X castinzích, na které se chodí, protože do pražské agentury přijedou zahraniční bookeři a vybírají si holky, které by mohly odletět. Japonsko přišlo po několika castinzích.

Jak to hodnotíš zpětně. Nemáš pocit, že ti to vzalo pubertu?

Musím říct, že bych to doporučila. Nebyla jsem úplně topmodelka, která by se živila jenom modelingem. Studovala jsem při tom gymnázium, odmaturovala jsem a pak vystudovala magistra. Takže já jsem vždycky byla taková ta modelka spíš brigádní, a to bych určitě doporučila. Myslím si, že to je fajn. Člověk kromě toho, že pozná nové země, nasbírá kontakty, které se mu v budoucnu mohou hodit. Zdokonalí se v jazycích a hlavně si myslím, že ho to naučí samostatnosti. Já bych vůbec neřekla, že mi to vzalo pubertu, i v zahraničí se dá jít na party a najít si kamarády.

Co se stane v běžném dni modelky?

Je to tak, že ten nejběžnější den modelky je o castinzích. To není moc hezké, ale je to o tom, že ta práce je zlatý hřeb až po několika zklamáních. Když se fotí, tak je to v pohodě, protože většinou začínáte v devět. Často akorát bývá taková ta klasika, že se v létě fotí kožichy a v zimě se fotí plavky. Náročnější jsou spíš reklamy, protože vás většinou naberou třeba v pět ráno, udělá se make-up a vlasy, ale pak se celý den čeká. A to je vlastně to nejhorší, že čekáte, až se nasvítí scéna, než odehraje scénu kolega a pak teprve přijde řada na vás. A čeká se stejně i na přehlídkách. Někdy tam jsme třeba 13 hodin, ale přitom ta přehlídka trvá půl hodiny.

Je i něco, na co si dát pozor, kdybych chtěla být modelkou?

Určitě je důležité dobře zvážit agenturu. Nenechat se zmást hodně známými tvářemi, protože ty většinou agentura propaguje hodně a na další se tolik nesoustředí. Když se podepisuje smlouva, doporučila bych kontrolu od právníka. A určitě zvážit, jestli na to člověk má geneticky. Nikdo nechceme trávit život dietami a zvlášť pokud jsou holky mladé, tak nemá cenu si ničit tělo. Pak je to i o zvážení rodičů, jestli na to ta holka má postavu, aby se netrápila zbytečně. Ale jinak si myslím, že modeling je super a není tam nic, na co by si úplně lidi měli dávat pozor. Je to práce jako každá jiná.

Pracovní portál JenPráce.cz provozuje Coweo

© 2016–2020 Coweo Technologies s.r.o., všechna práva vyhrazena